Cenné papíry

Cenné papíry jsou listiny, díky kterým uplatňujeme určitý nárok. Představují tedy pohledávku (peněžní nebo majetkový nárok) vlastníka cenného papíru vůči emitentovi, který cenný papír vydal. Můžeme tedy říci, že cenný papír vytváří vztah mezi dlužníkem a věřitelem. Dlužník je ten, kdo cenný papír vystavuje a má závazek a věřitel je vlastník vystaveného cenného papíru. Bez cenného papíru nemůže věřitel požadovat vyplacení svých nároků a dlužník tedy může odepřít plnění svého závazku.

Význam cenných papírů je především ten, že emitent získá finanční prostředky, které nutně potřebuje ke svému podnikání a věřitel díky tomu může investovat a vytvářet zisk.

Při zmínce o emitentovi je důležité si přiblížit, kdo může být emitentem (vydavatelem cenného papíru). Nejčastějším emitentem cenného papíru je podnik (akcie, dluhopisy), banka (investiční certifikáty), stát (státní dluhopisy), občané (směnky, šeky) a město (komunální dluhopisy). Tito emitenti vystavují cenné papíry a vystavují doklady o tom, že jim byl svěřen majetek nebo peníze.

Každý cenný papír má určité předepsané náležitosti. Na žádném cenném papíru nesmí chybět jeho název, který je nejvýraznější a obsahuje, zda je to například akcie, dluhopis, směnka nebo šek apod.

Další důležitou náležitostí je nominální hodnota cenného papíru - to je hodnota, která je vytištěna na listině. Za tuto hodnotu se cenný papír prodává prvnímu majiteli (investorovi). Pro výpočet výnosů u některých cenných papírů je důležité datum vydání napsané na listině. Cenný papír také nese jméno toho, kdo listinu vydal.

Cenné papíry jsou na veřejném trhu prodávány a nakupovány za tržní hodnotu, za kurz (cenu) cenného papíru. Tento kurz se mění v závislosti na nabídce a poptávce po cenném papíru. Kurz může být vyšší nebo nižší než je nominální hodnota. Pro investora je výhodné, když je kurz cenného papíru nižší než nominální hodnota a naopak pro prodávajícího je výhodné prodat cenný papír s vyšším kurzem.