Sakrální památky začaly Šluknovsko zdobit v 17. století. V období baroka obohatilo zdejší krajinu množství křížů, soch a kaplí. Vedle poutních kaplí zasvěcených Panně Marii se v regionu setkáme s venkovními křížovými cestami. Jejich početnost a umělecké ztvárnění představuje v rámci krajiny českých zemí ojedinělý fenomén. Zázračné události, k nimž došlo před stovkami let na místech, kde dnes stojí poutní kaple a křížové cesty přibližuje řada regionální pověstí a příběhů.

"Vždy, když srovnáme poutní místa středu a okraje Čech, ..., všimneme si, jak jasná, mírná a zkrocená jsou poutní místa středu země a jak silná, podivná a nebezpečná jsou místa zázraků na periferii. Některým zdejším místům rozumí jenom místní lidé. K cizím jsou cizí a ke všem uzavřená, ale místní je umějí číst, či kdysi uměli, oblomit. Zázraky, které se dějí na periferii země české, jsou často neoficiální, neschválené a provázejí je nikoliv kůry andělské, ale tvrdost srdce a spory." (Václav Cílek: Dýchat s ptáky, s. 48)

Filipov je významným mariánským poutním místem spjatým se zjevením Panny Marie dne 13. ledna 1866 a uzdravením Magdaleny Kade. V monumentálním poutním kostele s čestným titulem basilika minor se konají pravidelné česko-německé mše svaté. V průběhu roku sem míří posluchači varhanních koncertů. Poutní chrám v Diecézi litoměřické spravuje Římskokatolická farnost Jiříkov.

Loreta Rumburk je barokním klenotem severních Čech, spojeným se jménem vynikajícího architekta Johanna Lucase Hildebrandta a sochaře Franze Bienera. Celoročně přístupná kulturní památka nabízí rodinám s dětmi netradiční prohlídky, výstavy a koncerty. V tři sta let starém mariánském poutním místě se konají mše svaté, pobožnosti křížové cesty a pobožnosti Svatých schodů. Do roku 1950 byla Loreta součástí kapucínského kláštera u sv. Vavřince, dnes je ve správě Římskokatolické farnosti – děkanství Rumburk.

Na počátku poutní tradice ve Vilémově stála studánka s léčivými účinky. Na její moc byla jako první 19. 10. 1646 dvěma anděly upozorněna nemocná dívka Anna, dcera sedláka Hanse Grohmanna. U studánky nechal majitel panství Jáchym Slavata postavit výklenkovou kapli. Pod reliéfem Piety se nachází několik nápisů, např. "Bitt Gott für uns Maria Rein, so wird der Brun zur Gesundheit sein" (Pros za nás, Maria Čistá, aby nám pramen sloužil ke zdraví).

Poutní místo je spojeno s osudy manželů Anny Marie Liebschové, rozené Heinrichové (1674 – 1749) a Johanna Christopha Liebsche (1667 – 1745). Obchodník s přízí se posléze vypracoval na zámožného majitele několika bělidel. Manželé mnoha dary děkovali Bohu za své jmění. Zbožným manželům se zdál stejný sen, zjevila se jim Panna Marie a prosila je, aby pro ni na Sněžné postavili kapli. Základní kámen byl položen 29. 7. 1732. Stavitelem kaple Panny Marie Sněžné se stal Zacharias Hoffmann z Lipové. Jednolodní barokní kaple byla dostavěna roku 1734.

Předmětem úcty poutníků byla pozdně gotická socha sv. Anny. Podle pověsti uviděl roku 1716 lobendavský cestující obchodník Schlenkrich při své cestě Saskem děti, jak při hře táhnou na provázku sochu sv. Anny. Sochu od nich koupil a věnoval kostelu Navštívení Panny Marie v Lobendavě. Socha sv. Anny byla původně vystavena na sloupu a posléze v kapli na kopci Jáchym. Odtud se však několikrát zázračně přemístila na vrch Annaberg.

Počátky poutního místa jsou spojeny s pověstmi o zázračném kříži, který nechal na úpatí vrchu blízko Jiřetína pod Jedlovou postavit v první třetině 17. století nejmladší syn protestantské rodiny Donthů. Při cestě do exilu v Sasku se mu zdál sen, v němž ho Ježíš na kříži vyzval k návratu. Modlitba u nově vztyčeného kříže vrátila Donthovi zdraví. O založení poutního místa se zasloužil hlavně farář Gottfried Liessner (zemřel 1787). Roku 1759 započal s výstavbou křížové cesty s jedenácti rokokovými výklenkovými kaplemi.