Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, nezemře na věky.“
Život, smrt. Hrob, vzkříšení z mrtvých. Přítomnost, budoucnost. Časnost a věčnost.
V osobě Ježíše Krista nacházíme odpověď na všechno.
Kéž nám i tyto Velikonoce připomenou, co pro nás Boží Syn udělal, aby nás už nic neodloučilo od Jeho lásky.
Co uděláme my pro Něj?
Vypráví Nilufar, uzbecká křesťanka
Gulnara* je švadlena. Tvrdou prací si vybudovala prosperující firmu, kde spolu se svými čtyřmi zaměstnanci vyrábí krásné pestrobarevné šaty, které jsou v Uzbekistánu tak oblíbené. Svou dílnu má doma, vše v jednom pokoji, on a její zaměstnankyně pracují a rodina také jí a spí.
Gulnara přijala Ježíše už jako teenager a dlouhá léta toužila mít Bibli. Nakonec se jí podařilo sehnat výtisk v uzbečtině a vystavila ho na nejčestnějším místě, jaké ji napadlo – vysoko na polici, kde byl všem v místnosti na očích. Každý den brzy ráno si v Bibli četla a pak ji vrátila na polici, kde zůstávala po celý dlouhý pracovní den.
Jednoho dne se u ní zastavila sousedka, učitelka islámu, a všimla si Bible na poličce. Kniha ji zaujala, a tak si ji sundala, otevřela a začala číst. Líbila se jí natolik, že si Bibli odnesla domů. “Stejně nemáš čas ji číst,” prohlásila. “Nech mě ji přečíst, já pak každý den přijdu a budu ti vyprávět, co jsem si přečetla.” Znovu se usmála. A to také udělala. Každý den přicházela, aby Gulnaře a ostatním švadlenám vyprávěla nějaký příběh z Bible.
Tato muslimská učitelka byla nadšená z toho, co našla v Bibli a z toho, jak to může být prospěšné i pro ostatní členy její širší rodiny. “Brzy bude ramadán. Nebylo by dobré, kdybych mohla tyto příběhy předčítat ženám ve své rodině?” uvažovala. “Všichni by tomu rozuměli, protože je to v našem jazyce!”
*jméno změněno
Celá Bible v uzbečtině byla poprvé vydána v roce 2016 Institutem pro překlad Bible a partnerskými organizacemi po 22 letech práce.
Autor: Jessica*
Místnost byla neuvěřitelně plná. Hudba duněla v bolestivých decibelech. Zúčastnila jsem se svatby dcery své kamarádky Lany*, která trvala celou noc.
Když přinesli jídlo, někdo vypnul hudbu. V tichu, které nastalo, jsme si konečně mohli popovídat. Starší paní, která seděla vedle mě, se mě začala vyptávat na mou víru.
“Vyznáváte naše náboženství?” zeptala se. Usmála jsem se a odpověděla: “Věřím jednoho Boha, ale nevěřím stejně jako vy. Jak to?” zeptala se.
Začala jsem příběhem Adama a pádu, který ženy okolo mě znaly ze své vlastní tradice. Poté jsem jim vyprávěla o Abrahamovi a obětování jeho syna, což byl příběh, který ženy také znaly. ” Ale nakonec Bůh zabránil Abrahamovi, aby svému synovi ublížil,” připomněla jsem jim, “a místo něj Abraham obětoval berana, kterého mu připravil Bůh.”
Když jsem pokračovala ve vyprávění, modlila jsem se, aby ženy jasně pochopily souvislost mezi příběhem Abraháma a Mesiáše. “Stejně tak Ježíš přišel od Boha. Všichni ostatní lidé měli pozemského otce. Kvůli tomu jsme se všichni narodili do hříchu našeho otce Adama. Nemůžeme se zachránit sami. Bůh však poslal svého Beránka. Je jím Ježíš, který se narodil z Panny Marie mocí Boží, nikoliv lidskou.”
Tolik toho nevíme!
Všechny ženy visely na každém slově.
“Jsme prostě neznalé,” povzdechla si jedna z nich. “Jsme úplně nevzdělané!”
Malá stará dáma, jejíž otázka rozhovor zahájila, se brzy vytratila. Mluvila místním menšinovým jazykem, stejně jako téměř všichni ostatní v místnosti. Její omezená znalost jazyka, kterým v zemi národním, byly najednou viditelná. A to, že neznala příběh, o kterém jsem mluvila, jí úplně zmátlo. V duchu jsem litovala, že neumím její jazyk.
Mezitím se podával čaj.
Zatímco jsme usrkávali ze skleniček, vrátili jsme se k tématu vzdělání. Podotkla jsem, že nevzdělaný neznamená hloupý. “Díky telefonům a technologiím se můžeme učit věci poslechem, i když neumíme číst,” řekla jsem. “Já mám vzdělání, ale nemám moc času na čtení, takže spoustu věcí poslouchám z telefonu, když pracuji v kuchyni.”
V tu chvíli jedna ze starších žen rozhodila ruce na znamení marnosti.
„Já nemám telefon,“ řekla. „Mám jenom televizi a tu při práci mimo domov poslouchat nemůžu.”
“Máte doma nějaký náhradní telefon, který byste mi mohla dát?” zeptala se s nadějí.
“Zeptám se manžela,” řekla jsem jí.” Možná má někde nějaký náhradní telefon.”
Její tvář se rozzářila.
„Ale jediné, co ti můžeme dát do telefonu, jsou příběhy z Tóry a od Ježíše,“ dodala jsem pochybovačně.
„Z vaší Knihy nemáme nic. Nevadí vám to?“
„Ale ano!“ Stará žena mávla rukou nad mými rozpaky. „Dejte mi je!“
Bohužel pro tuto stařenku toho v jejím jazyce ještě není mnoho připraveno a její znalost národního jazyka zřejmě nesahá příliš daleko.
Snad by jí mohl pomoci některý z mých místních přátel.
Každopádně jsem ze svatební oslavy za úsvitu odcházela s modlitbou v srdci za tuto starou paní a celý okruh žen, které ten večer slyšely Dobrou zprávu. Kéž je Duch svatý osvobodí z otroctví získávání vlastní spravedlnosti. A Duch Svatý ať se přizná ke snaze přeložit Slovo Boží do mateřského jazyka těchto dam, aby celá komunita mohla slyšet evangelium v jazyce, kterému nejlépe rozumějí.
*všechna jména změněna
Autor: Coralie Z.*
“Nemáme žádné nadané lidi!” Starý muž vyslovil svůj názor se silným pocitem přesvědčení. Nevěřila jsem svým uším. Žádní nadaní lidé?
Tito muži sedící přede mnou patřili ke komunitě Guvenli* z kavkazských hor. Milovali svůj jazyk a byli hrdí na svou kulturu a na své starobylé a bohaté křesťanské dědictví.
Guvenliové byli křesťany od nepaměti. Přesto v jejich jazyce neexistuje jediná píseň o Bohu. Jako tým jazykového projektu jsme doufali, že využijí svůj tradiční hudební styl a svůj jazyk, aby vyjádřili své nejhlubší pocity k Bohu. Léta jsme toužili po tom, aby Guvenliové skládali vlastní písně k uctívání.
Pozval jsem proto tuto skupinu Guvenliů na setkání o místní hudbě. A tehdy mi řekli, že nemají žádné talentované lidi, nikoho, kdo by uměl napsat píseň nebo složit hudbu. Neměli ani žádný zvláštní druh hudby, říkali. Stejný názor měli i kněží v místním pravoslavném kostele. A vůbec, proč by měl někdo v kostele používat hudbu národa Guvenli? Tady se přece zpívalo jen pravoslavně, a i kdyby, nikdo v obci toto umění neovládal.
Celý nápad vytvářet písně v jejich jazyce se zdál divný – a písně o Bohu se zdály být naprosto nemyslitelné.
Přesto jsme neztráceli naději. Bylo by pro Boha něco nemožné? A tak jsme se modlili, aby to Bůh rozhýbal, dotkl se lidí a nechal zaznít svou slávu v slovech a v hudbě v jazyce Guvenli. Celé roky jsme se modlili: “Pane, pomoz lidem Guvenli vytvořit novou píseň, aby zpívali tvou chválu z končin země.” (Izajáš 42,10)
Nová iniciativa
Jednoho dne jsme na sociálních sítích narazili na píseň v jazyce guvenli. Zdálo se, že píseň vznikla v diaspoře. Kontaktovali jsme hudebnici, ženu jménem Elena*. Řekli jsme jí o překladu žalmů do guvenli: “Nechtěla bys tyto žalmy použít k vytvoření guvenlijských písní chval?” Elena se na nás obrátila a řekla nám: “Ne. Zdálo se, že je to pro ni nový koncept. Zatímco Elena o této myšlence stále přemýšlela, zpráva o našem úsilí se rozšířila mezi komunitou v diaspoře.
V tu chvíli se na scéně objevila další hudebnice, žena jménem Valya*. Naše texty z Písma ji inspirovaly k vytvoření písně k uctívání. Najednou se věci daly rychle do pohybu: někdo si pronajal studio na nahrávání, další člověk vytvořil profesionální videoklip se záběry z oblasti Guvenli. To, co začalo jako vize sdílená několika jednotlivci, se změnilo v iniciativu řízenou komunitou.
A tak vznikla vůbec první píseň chval v Guvenli:
Bože, drahý Bože,
jsi stále s námi
Držíš nás daleko od špatných hříchů
Předstupujeme před Tebe a klaníme se Ti
Volíme dobro před zlem
Ó Pane, zvolíme si dobro místo zla
Vždyť Tvé dveře jsou pro nás vždy otevřené
Po mnoho let jsi nám věrný
Vždy nám ukazuješ správnou cestu
Slyšíš slova našich srdcí
Ó Pane, slyšíš slova z našich srdcí.
Píseň má podmanivou melodii, která se vryje do paměti, takže si ji člověk druhý den brouká ve sprše. Prostřednictvím sociálních sítí si píseň rychle našla cestu k mnoha Guvenli. Lidé ji milují! Mnozí to komentovali: “Takových písní bychom měli mít opravdu víc!” Brzy následovala druhá píseň, která byla přijata stejně dobře. Guvenli zpívají nové písně chval ve stylu a jazyce, který jim není cizí!
Píseň má podmanivou melodii, která se vryje do paměti, takže si ji člověk druhý den brouká ve sprše. Prostřednictvím sociálních sítí si píseň rychle našla cestu k mnoha Guvenli. Lidé ji milují! Mnozí to komentovali: “Takových písní bychom měli mít opravdu víc!” Brzy následovala druhá píseň, která byla přijata stejně dobře. Guvenli zpívají nové písně chval ve stylu a jazyce, který jim není cizí!
Happy End?
Společenství, které se od žádných písní a pravděpodobně i žádného talentu přesouvá písním uctívání ve stylu, který mají lidé pod kůží? Ale šťastné konce se ve skutečném životě vždycky nekonají. Rivalita mezi Elenou a Valjou způsobila, že Elena z projektu úplně odstoupila. Ani Valya nepokračovala; chtěla se posunout k novým projektům. Někteří místní kněží celou záležitost ještě zkomplikovali tím, že vyjádřili své rozhořčení nad písněmi. Projekt písní chval se zastavil po pouhých dvou skladbách.
Bylo by snadné ztratit radost, když vidíme, jak mezilidské konflikty mohou zabránit rozkvětu dobrých věcí.
Bylo by snadné ztratit radost, když si uvědomíme, jak mezilidské konflikty mohou zabránit rozkvětu dobrých věcí. Ale my se radujeme z toho, že tyto dvě písně vznikly. Lidé je poslouchají a sdílejí. Kdo ví, co tyto písně přinesou do lidských srdcí? Nebo zda se lidé se skrytými talenty nechají těmito písněmi inspirovat a přihlásí se? Bůh bude jednat, vybírá si čas a lidi, které chce zapojit.
A my? Nadále se modlíme za nekončící píseň chvály, která zazní v mnoha guvenliovských srdcích a domech.
Coralie Z. je členkou mezinárodního týmu, který slouží guvenlijskému lidu na Kavkaze
*Jména jsou změněna
Srdečně zveme! V sobotu 2.3.2024 od 17h v Kateřinicích
Drazí dárci!
Velice si vážíme vaší štědrosti, kterou jste nám v průběhu loňského roku projevovali. Bez vašich darů by naše služba nebyla možná.
Potvrzení s výši darů pro účely slevy na dani z příjmu již byla všechna rozeslána emailem, poštou či osobně.
Pokud je stále ještě nemáte, znamená to, že nemáme vaši adresu, prosím ozvěte se nám na email info@wycliffe.cz, obratem vám potvrzení vystavíme!
Z celého srdce děkujeme!
Proč vlastně překládat písmo a co to přináší lidem v Keni? Více ve videu
Anna Johnsonová*
Vzduch byl těžký, byla cítit směs pachů syrového masa a průmyslových výparů. Prach pod našima nohama vířil kolem nás, když jsme procházeli podél řad stánků, kde se nabízelo k prodeji oblečení, vybavení do domácnosti a jídlo. Tenhle bazar se vůbec nepodobal tomu, co jsem si představovala!
Do tohoto města ve Střední Asii mě přivedla dvouměsíční cesta kolem světa. Cestoval jsem se skupinou ze své univerzity v rámci stáže, abych se na vlastní kůži seznámil s globálními problémy. V této zemi jsme měli domluvené setkání s Rayanou*, místní pracovnicí, která stojí v první linii boje proti obchodování s lidmi. Rayana nás pozvala na návštěvu bazaru. Seznámila nás s mnoha místy v okolí bazaru s nabídkou “pokoj k pronajmutí”. To byl v podstatě eufemismus pro nevěstinec. Právě zde se mělo odehrávat obchodování s lidmi. Podél okraje bazaru byly provizorní boudy, kde lidé, kteří byli prodaní nebo koupení spali. Otevřely se mi oči pro krutou realitu každodenního života těchto žen. Nedokázala jsem si představit, co všechno viděly nebo zažily. Byla jsem plná strachu, smutku a beznaděje.
Rayana nám později vyprávěla tento příběh:
“Prvních šest měsíců jsem se jen procházela po bazaru a modlila se. Díky modlitbě mi Bůh dal příležitost spojit se s Aminou*, jednou z obchodovaných žen z vedlejší země. Přišla sem za prací, aby mohla posílat peníze domů pro svou rodinu. Nakonec se stala obětí obchodu s lidmi a byly jí odebrány všechny osobní věci včetně dokladů.
V průběhu mnoha měsíců jsem se s Aminou scházela v restauraci pod nevěstincem a modlila se za ni, až mi jednoho dne vyprávěla o snu, který se jí zdál. V tomto snu viděla muže v zářivě bílém oblečení s roztaženýma rukama, který jí řekl, aby šla domů. Když jsem to slyšela, byla jsem nadšená. Moje modlitby a společenství něco dokázaly!
Během několika následujících týdnů Amina do restaurace nepřišla. Každý den jsem se modlila za to, aby byla v bezpečí. Jednoho dne jsem se na ni zeptal a dozvěděl jsem se, že šla k lékaři na prohlídku, kde jí byla diagnostikována srdeční vada. Protože byla Amina uznána za práce neschopnou, byly jí vráceny doklady a mohla odejít. Tehdy jsem věděl, že mé modlitby byly vyslyšeny.”
Když Rayana dokončila svůj příběh, všichni jsme v myšlenkách ztichli a zpracovávali to, co jsme slyšeli. Nemohla jsem si pomoci, ale žasla jsem nad silou modlitby. Bůh působí i v těch nejtěžších a nejbeznadějnějších situacích. Když si vzpomenu na zaprášené uličky onoho bazaru, vím, že i uprostřed zoufalství může být naděje, a to díky lidem, kteří se modlí.
Vesnice Kosena
Nyní k tomu, co se stalo v minulých měsících. V listopadu jsme s kolegou a dvěma Papuánci navštívili vesnici Kosena. Přesně před rokem tento kmen bojoval se sousedním kmenem. Žel boje o půdu jsou na Papui běžným problémem. Minimálně třináct lidí zemřelo, spousta domů byla spálena a zahrady posekány. Cílem naší víkendové návštěvy bylo nabídnout komunitě „trauma healing“, kurz pro uzdravení traumat. Vesnice tuto nabídku přijala a kurz se konal ještě před Vánocemi, kdy došlo ke smíření těchto dvou kmenů.
David
Feruza je jednou z rodilých mluvčích, kteří překládali uzbeckou Bibli (vydanou v roce 2016), a v současné době pracuje jako konzultantka pro překlad Bible. Dbá na to, aby překlady byly přesné, srozumitelně komunikovaly a zněly přirozeně.
Každý potřebuje nějakého hrdinu, že? Pro mnoho muslimů jsou hrdinové proroci. Mezi ty, které islám uznává, patří biblické postavy, včetně Noeho, Abraháma a Mojžíše. Příběhy z jejich života mohou muslimy motivovat ke čtení, a dokonce i k překládání Písma. Zároveň mohou být biblické příběhy proroků těžko akceptovatelné, protože obsahují příklady selhání a hříchu. Mnoho muslimů považuje proroky za bezchybné.
Jako konzultantka pro překlad Bible spolupracuji s několika projektovými týmy ve Střední Asii. Jeden z nich překládá výběr z Písma do jazyka beraki*. Překladatelé jsou muslimové a stejně tak i osoby, které se podílejí na testování návrhu textu, aby byl srozumitelný. Jednoho z těchto dobrovolníků pohoršila poslední část 19. kapitoly Genesis, která popisuje případy opileckého incestu ze strany Abrahamova synovce Lota.
Po nějaké době jsme si s překladateli prohlíželi knihu Genesis a jeden z nich se zmínil, že si myslí, že Lot je bez hříchu, protože je prorok.
Nesouhlasil jsem: “Ne, byl to hříšný člověk, stejně jako všichni ostatní.” Překladatel se zarazil a rychle namítl: „Ale on je prorok! Takže Abraham byl také hříšník?“
„Ano,“ odpověděla jsem. „Každý prorok byl hříšný, protože to byli lidé. Proto je Ježíš výjimečný, protože on jediný byl skutečně bez hříchu. Díky tomu byla jeho smrt pro Boha přijatelná jako oběť za naše hříchy. A právě proto ho smrt nemohla zadržet, byl vzkříšen.“
To už bylo na překladatele hodně! Pokračoval jsem vysvětlením některých věcí, které proroci dělají a k čemu je Bůh povolává. Řekl jsem mu, proč Ježíš mezi proroky v Bibli vyniká a proč je považován za zachránce a vysvoboditele díky tomu, co udělal na kříži.
Modlím se, aby jednoho dne mnoho lidí Beraki, včetně překladatelů Bible, uznalo Ježíše za svého skutečného, bezhříšného hrdinu.
*pseudonym
Autor: Feruza K., následovnice Ježíše Krista z Uzbekistánu
