Potvrzení o darech za rok 2023

Drazí dárci!
Velice si vážíme vaší štědrosti, kterou jste nám v průběhu loňského roku projevovali. Bez vašich darů by naše služba nebyla možná.
Potvrzení s výši darů pro účely slevy na dani z příjmu  již byla všechna rozeslána emailem, poštou či osobně.

Pokud je stále ještě nemáte, znamená to, že nemáme vaši adresu, prosím ozvěte se nám na email info@wycliffe.cz, obratem vám potvrzení vystavíme!

Z celého srdce děkujeme!

Síla modlitby v životě prostitutky

Anna Johnsonová*

 Vzduch byl těžký, byla cítit směs pachů syrového masa a průmyslových výparů. Prach pod našima nohama vířil kolem nás, když jsme procházeli podél řad stánků, kde se nabízelo k prodeji oblečení, vybavení do domácnosti a jídlo. Tenhle bazar se vůbec nepodobal tomu, co jsem si představovala!

Do tohoto města ve Střední Asii mě přivedla dvouměsíční cesta kolem světa. Cestoval jsem se skupinou ze své univerzity v rámci stáže, abych se na vlastní kůži seznámil s globálními problémy. V této zemi jsme měli domluvené setkání s Rayanou*, místní pracovnicí, která stojí v první linii boje proti obchodování s lidmi. Rayana nás pozvala na návštěvu bazaru. Seznámila nás s mnoha místy v okolí bazaru s nabídkou “pokoj k pronajmutí”. To byl v podstatě eufemismus pro nevěstinec. Právě zde se mělo odehrávat obchodování s lidmi. Podél okraje bazaru byly provizorní boudy, kde lidé, kteří byli prodaní nebo koupení spali. Otevřely se mi oči pro krutou realitu každodenního života těchto žen. Nedokázala jsem si představit, co všechno viděly nebo zažily. Byla jsem plná strachu, smutku a beznaděje.

Rayana nám později vyprávěla tento příběh:

“Prvních šest měsíců jsem se jen procházela po bazaru a modlila se. Díky modlitbě mi Bůh dal příležitost spojit se s Aminou*, jednou z obchodovaných žen z vedlejší země. Přišla sem za prací, aby mohla posílat peníze domů pro svou rodinu. Nakonec se stala obětí obchodu s lidmi a byly jí odebrány všechny osobní věci včetně dokladů.

V průběhu mnoha měsíců jsem se s Aminou scházela v restauraci pod nevěstincem a modlila se za ni, až mi jednoho dne vyprávěla o snu, který se jí zdál. V tomto snu viděla muže v zářivě bílém oblečení s roztaženýma rukama, který jí řekl, aby šla domů. Když jsem to slyšela, byla jsem nadšená. Moje modlitby a společenství něco dokázaly!

Během několika následujících týdnů Amina do restaurace nepřišla. Každý den jsem se modlila za to, aby byla v bezpečí. Jednoho dne jsem se na ni zeptal a dozvěděl jsem se, že šla k lékaři na prohlídku, kde jí byla diagnostikována srdeční vada. Protože byla Amina uznána za práce neschopnou, byly jí vráceny doklady a mohla odejít. Tehdy jsem věděl, že mé modlitby byly vyslyšeny.”

Když Rayana dokončila svůj příběh, všichni jsme v myšlenkách ztichli a zpracovávali to, co jsme slyšeli. Nemohla jsem si pomoci, ale žasla jsem nad silou modlitby. Bůh působí i v těch nejtěžších a nejbeznadějnějších situacích. Když si vzpomenu na zaprášené uličky onoho bazaru, vím, že i uprostřed zoufalství může být naděje, a to díky lidem, kteří se modlí.

Novinky z Papuy

Vesnice Kosena

Nyní k tomu, co se stalo v minulých měsících. V listopadu jsme s kolegou a dvěma Papuánci navštívili vesnici Kosena. Přesně před rokem tento kmen bojoval se sousedním kmenem. Žel boje o půdu jsou na Papui běžným problémem. Minimálně třináct lidí zemřelo, spousta domů byla spálena a zahrady posekány. Cílem naší víkendové návštěvy bylo nabídnout komunitě „trauma healing“, kurz pro uzdravení traumat. Vesnice tuto nabídku přijala a kurz se konal ještě před Vánocemi, kdy došlo ke smíření těchto dvou kmenů.

David

Ten, který je bez hříchu…

Feruza je jednou z rodilých mluvčích, kteří překládali uzbeckou Bibli (vydanou v roce 2016), a v současné době pracuje jako konzultantka pro překlad Bible. Dbá na to, aby překlady byly přesné, srozumitelně komunikovaly a zněly přirozeně. 

Každý potřebuje nějakého hrdinu, že? Pro mnoho muslimů jsou hrdinové proroci. Mezi ty, které islám uznává, patří biblické postavy, včetně Noeho, Abraháma a Mojžíše. Příběhy z jejich života mohou muslimy motivovat ke čtení, a dokonce i k překládání Písma. Zároveň mohou být biblické příběhy proroků těžko akceptovatelné, protože obsahují příklady selhání a hříchu. Mnoho muslimů považuje proroky za bezchybné.

Jako konzultantka pro překlad Bible spolupracuji s několika projektovými týmy ve Střední Asii. Jeden z nich překládá výběr z Písma do jazyka beraki*. Překladatelé jsou muslimové a stejně tak i osoby, které se podílejí na testování návrhu textu, aby byl srozumitelný. Jednoho z těchto dobrovolníků pohoršila poslední část 19. kapitoly Genesis, která popisuje případy opileckého incestu ze strany Abrahamova synovce Lota.

Po nějaké době jsme si s překladateli prohlíželi knihu Genesis a jeden z nich se zmínil, že si myslí, že Lot je bez hříchu, protože je prorok.

Nesouhlasil jsem: “Ne, byl to hříšný člověk, stejně jako všichni ostatní.” Překladatel se zarazil a rychle namítl: „Ale on je prorok! Takže Abraham byl také hříšník?“

„Ano,“ odpověděla jsem. „Každý prorok byl hříšný, protože to byli lidé. Proto je Ježíš výjimečný, protože on jediný byl skutečně bez hříchu. Díky tomu byla jeho smrt pro Boha přijatelná jako oběť za naše hříchy. A právě proto ho smrt nemohla zadržet, byl vzkříšen.“

To už bylo na překladatele hodně! Pokračoval jsem vysvětlením některých věcí, které proroci dělají a k čemu je Bůh povolává. Řekl jsem mu, proč Ježíš mezi proroky v Bibli vyniká a proč je považován za zachránce a vysvoboditele díky tomu, co udělal na kříži.

Modlím se, aby jednoho dne mnoho lidí Beraki, včetně překladatelů Bible, uznalo Ježíše za svého skutečného, bezhříšného hrdinu.

*pseudonym
Autor: Feruza K., následovnice Ježíše Krista z Uzbekistánu

Rozdíl…

“Když kážu v jazyce nyiha, lidé jsou úplně potichu. Je to proto, že velmi dobře rozumí. A když rozumí, činí pokání a mění se.’

Říká to Wilhelm Mwakavanga, překladatel Bible z jazyka nyiha a pastor v západní Tanzanii. ‘Mnozí lidé mě žádají, abych přišel kázat. Opravdu touží slyšet Boží slovo ve svém jazyce.’

Obrázek dvou mužů s novými zákony v jazyce Nyiha

Poslech a čtení Božího slova v jejich vlastním jazyce má na lid Nyihy pozitivní dopad. ‘Když jsem kázal v jazyce nyiha, viděl jsem, jak se Bůh dotýká našich sborů,’ pokračuje Wilhelm. ‘Když se káže ve svahilštině nebo jiném jazyce, většina lidí prostě nechápe skutečný význam. Odcházejí s mnoha otázkami, ale ne s jejich odpověďmi. Ale když kážeme v nyiha, je to úplně jiné.

Dopad

S tím, jak tým překladatelů Bible překládá stále více a více biblických textů, roste i dopad Božího slova na komunitu Nyiha.

A nyní, od 13. května 2023, mají Nyihové Nový zákon ve svém vlastním jazyce – což je pro komunitu přelomový okamžik.

Když lidé ve vesnici Igamba radostně oslavovali dlouho očekávané vydání Nového zákona Nyiha, činili tak za hlasitého jásotu, bouřlivého zpěvu, bujarého tance a živého pochodu. Atmosféra byla nakažlivá a mnozí kolemjdoucí se zastavovali, aby naslouchali a zapojili se.

Když náčelník Nyihů uslyšel, že kázání je v jazyce Nyihů, měl takovou radost, že za výtisk Nového zákona nabídl dvojnásobek avizované ceny. Slíbil také, že podpoří budoucí plány na překlad Starého zákona.

Výtisky nyiha Nového zákona rychle mizely z prodejního pultu a jeden z hostů slíbil několik milionů tanzanských šilinků (asi 1 500 liber), aby pomohl koupit týmu pozemek pro kancelářskou budovu.

Tentýž host nabídl na podporu také krávu. “Kráva je v komunitě Nyiha považována za vzácnou oběť,” komentuje Kassim Mwashilindi, jeden z překladatelů.  ‘Často se jedná o oběť předkům nebo se platí jako cena za nevěstu. Obětování krávy tedy ukazuje, že si překladu Nového zákona do jazyka nyiha váží a vysoce ho oceňuje.

Obrázek ženy s Novým zákonem v jazyce nyiha

Změna kultury

Takové činy také poukazují na změnu, která se mezi lidmi Nyiha odehrává. Předkové mají v kultuře nyiha silné místo. Věří se, že mají velký vliv na každodenní život, a tradičně se na ně vzpomíná prostřednictvím zvláštních rituálů. ‘Mít k dispozici Nový zákon nyní ovlivní náboženskou tradici Nyihů, protože v Písmu je středem uctívání Ježíš – nikoliv předkové,’ říká Kassim. S tím, jak se Písmo stává dostupnějším a Boží slovo proniká hlouběji do srdcí a myslí lidí, mění se i oni sami a jejich kultura, a to jak v křesťanské komunitě, tak i v širším společenství.
Richard říká: “Viděl jsem, jak Bůh působí skrze projekt překladu nyiha, když jsem viděl, jak různé církevní denominace spolupracují. Pozoruji, jak spolupracují církevní a vládní představitelé. Boží slovo nás učí, abychom se navzájem milovali. Tak se to děje.

Obrázek muže, který si užívá čtení Nového zákona Nyiha

A není to jen víra jednotlivců a proměna komunity: změnilo se i to, jak lidé v Nyihě vnímají a používají svůj jazyk.

Richard Yalonde, který vede projekt zastřešující řadu jazyků v Tanzanii a sám je Nyiha, říká: “Když jsem před lety začal pracovat na překladu Písma, byl jsem velmi sklíčen, když jsem slyšel, jak lidé z Nyihy říkají: “Neumím číst ve svém jazyce”. Nyní však mnoho lidí čte Písmo a další materiály v nyihštině. To mě opravdu dojímá. Je tak povzbudivé sledovat, jak se lidé učí, že mohou používat svůj “jazyk srdce” ke komunikaci s Bohem!”.

To je něco, co Wilhelm vyzdvihuje: “Před touto překladatelskou prací, dokonce i když jsem chodil na biblickou školu, jsem si myslel, že Bůh možná opravdu mluví jen “velkými” jazyky, jako je svahilština nebo angličtina.

    ‘Ale teď jsem šťastný, že vím, že Bůh mluví ke všem lidem jejich vlastními jazyky. Mluví všemi našimi jazyky!’

Z kraje roku 2007 se začal překládat Nový zákon do nyihy. Jazyková komunita čítá v Tanzanii přibližně 276 000 lidí, další desítky tisíc v sousedním Malawi a pravděpodobně stovky tisíc v diaspoře jinde. Kromě Nového zákona v tištěné a zvukové podobě vydal projektový tým také nyihský zpěvník a přeloženou verzi komiksu Ježíš Mesiáš. Připravuje se vydání slovníku nyiha a plánuje se zahájení překladu Starého zákona.

Zpracováno podle původního článku Kennyho Grindalla a vydáno SIL Tanzanie.

Semínko nového života

Autor: Silke Sauerová

Farzin* miluje svůj jazyk. Vůbec mu nevadí, že tímto jazykem a lidmi, kteří jím mluví, okolní majoritní kultura opovrhuje. Nakhudové*, kteří čítají jen několik tisíc mluvčích, jsou zvyklí být na okraji společnosti a utlačovaní.

Před několika lety mu strýc řekl, že se pro jejich jazyk sestavuje abeceda a písmo. Když Farzina poprosili, aby pomohl s testováním, měl obrovskou radost. Zapojil se do toho úkolu s takovým nadšením, že mu místní organizace pro rozvoj jazyka nabídla práci.

Farzin netušil, že mu tato práce změní život.

Nyní mohl dělat něco, o čem věřil, že pomůže Nakhudům k lepšímu životu. Navíc mu nová práce také rozšířila obzory. Jeho kolegové – někteří z nich byli místní, jiní z cizích zemí – byli jiní než ostatní lidé, které znal. Všiml si, že se modlí mnohem častěji než stanovených pětkrát denně, což se od muslimů očekává. Kdykoli cítili potřebu moudrosti nebo jasnosti, obraceli se k Bohu. Udělalo to na něj dojem a začal je prosit o modlitbu, když se potýkal s nějakým problémem v práci nebo v životě.

Jednou Farzin narazil v kanceláři na knihu. Byla to Bible v národním jazyce. Listoval v ní a kniha v něm probudila zvědavost. ” Můžu si tuto knihu půjčit domů?” zeptal se. “Ano, samozřejmě, že můžete!” odpověděl mu jeho spolupracovník. “Můžete si ji dokonce nechat, jestli chcete.” V následujících týdnech a měsících četl Farzin tuto knihu společně se svou ženou Guljou*.

Při čtení Bible měli mnoho otázek, ale Farzin se bál o nich se svými kolegy vůbec mluvit. I přes tyto nejasnosti se rozhodl připojit k týmu, který překládal Nový zákon do jeho milovaného nakhudského jazyka. Když se ponořil do textu, aby jej převedl do nakhudštiny, napadaly ho další otázky a nové myšlenky. Pomalu, ale jistě ho to táhlo k Ježíši.

“Konečně tomu rozumím!”

Po několika měsících už Farzin nedokázal udržet pod pokličkou to, co se v něm odehrávalo. Vyhledal kolegu, kterému důvěřoval. “Konečně jsem to pochopil!” vyhrkl. “Teď, když překládám Bibli, chápu, že tomuhle věřím!” “Tohle je to, čemu věřím. Všechny otázky se z něj vysypaly a po několika hodinách rozhovoru věděl, že to, co chce, je následovat Ježíše.

Farzinova radost z toho, co našel, byla nakažlivá. O svůj objev, který mu změnil život, se podělil nejprve se svou ženou a poté se všemi ostatními členy rodiny. Dnes následuje Ježíše téměř celá rodina a také několik dalších lidí, kteří hovoří jazykem Nakhud. Farzin a Gulya se jako první nechali pokřtít, což se stalo v nedaleké řece. Když se Farzinův otec odhodlal k ke stejnému kroku, byla polovina zimy a on nechtěl čekat na oteplení, aby se nechal pokřtít v řece. Místo toho trval na tom, že se nechá pokřtít ve vaně!

Život tohoto malého společenství následovníků Ježíše nebyl nikdy jednoduchý. Nakhudové jsou stále opovrhováni a je s nimi zacházeno jako s bezvýznamnými. Pronásledování je skutečné, a to jak ze strany ostatních Nakhudů, tak ze strany většinového obyvatelstva. Jsou chvíle, kdy se vznikající církve zmocňuje strach a sklíčenost. Bůh je však Bohem, který se rozhodl vylít svého Ducha na utlačované a marginalizované a budovat mezi nimi svou církev. Tito noví věřící jsou nakhudským vyjádřením Kristova těla, semínkem víry, které pevně stojí, roste a zraje.

*jména byla změněna

Učit a učit se

Autor: Lena*

Vyrůstala jsem ve východní Evropě, v době komunismu. Od dětských let jsem viděla, že být věrná Ježíši může přinést těžkosti nebo pronásledování. Moje rodina se zapojovala do podzemní církve a často jsme se modlili za ostatní bratry a sestry, kteří měli potíže kvůli tomu, že se otevřeně hlásili ke své víře. Brzy jsem pochopila, jak důležité je svědčit svým životem o Ježíši.

Slyšela jsem také mnoho příběhů o lidech, kteří svědčili o Bohu v cizích zemích. Cítila jsem odpovědnost za ty, kteří jsou daleko od Boha a toužila jsem je oslovit. O tom, že budu jednou svědčit o Ježíši, jsem v té době mohla jen snít.

Během mého dospívání se komunistický systém zhroutil. Do mé země přišla svoboda a s ní i křesťané ze zahraničí. Ti nyní mohli v naší části světa svobodně hlásat evangelium. Jsem vděčná, že jsem mohla s některými z nich spolupracovat. Z té doby mi utkvěly v paměti dvě věci: Skutečná služba druhým je dlouhodobá záležitost a je třeba ji vykonávat v plné a pokorné důvěře v Boha.

Po nějaké době mi Bůh otevřel dveře, abych mu sloužila v odlehlé části západní Asie. Když jsem uviděla tamní životní podmínky a tu velkou potřebu, byla jsem vyděšená. Jedna sestra z mé rodné země mi připomněla důležitou pravdu: “Není povolání bez Božího zaopatření.” A tak jsem se rozhodla, že se tam vrátím.

Když se ohlédnu zpět na život a práci v západní Asii, mohu s vděčností potvrdit, že Bůh byl opravdu věrný. Poskytl mi vše, co jsem potřebovala, abych mohla skutečně sloužit lidem kolem sebe. Jeho zaopatření přichází mnoha způsoby. Někdy jsou to ti správní lidé, kteří jsou ochotni pomoci nebo poradit. Jindy je to dobrá kniha nebo vzdělávací kurz. Někdy je to jen připomenutí, že jeho milost stačí.

Dnes se podílím na podpoře lidí při práci s Písmem v rámci překladatelského projektu, který slouží několika jazykům. Lidé, se kterými pracuji, se všichni učí ústně.

Tito lidé nejsou zvyklí číst ani psát. Základním způsobem komunikace je pro ně mluvení a poslech. Uvědomila jsem si, že nejlepším způsobem, jak jim pomoci pochopit a přijmout biblické poselství, je vyprávět biblické příběhy v místních jazycích a školit vypravěče. Dělá mi velkou radost, když vidím, jak se něčí srdce proměňuje díky Božímu slovu a jak se tento člověk následně stává svědkem Ježíše ve svém okolí.

Velkou část mé práce tvoří vyučování – učím ženy a děti, připravuji vypravěče biblických příběhů a učitele nedělní školy a učím mladé lidi. Zároveň jsem sama zapsána do speciálního “výcvikového programu”, do výcviku, kde je mým učitelem Bůh. Učí mě modlit se, milovat, důvěřovat, být pokorná, trpělivá a věrná a být na něm závislá.

Jednou z konkrétních lekcí, kterou jsem se naučila, je důležitost trávení času s Bohem. Čím více kvalitního času s ním trávím, tím více ho znám a tím více mohu nabídnout lidem kolem sebe. Aby to bylo možné, musím mít správné priority. Musím svou mysl živit Božím slovem. Čtu ho, rozjímám o něm, učím se ho zpaměti a poslouchám kázání.

To vše mi pomáhá, aby se mi dařilo bez ohledu na okolnosti. Požadavky mé práce a potřeby lidí kolem mě mohou pohltit hodně mého času a energie. Je skvělé vědět, že každý den mohu všechna svá břemena, starosti a “hory” složit před Boha a trpělivě mu důvěřovat, že mi dá světlo, otevře cestu nebo horu odstraní. Mám také ve zvyku udělat si s Bohem uprostřed dne trochu vyhrazeného času, zejména v době krize nebo tlaku, kdy s ním v důvěrném rozhovoru mluvím o aktuální situaci. Několik minut tohoto “času modlitby SOS” může být osvěžující a pomůže mi pokračovat v plnění povinností daného dne.

Ať už musím čelit jakékoli výzvě, vím, že na ni nejsem sama – jeho přítomnost a milost stačí na každou zkoušku, kterou musím zvládnout.

*jméno změněno

52/52 Lohárové

Lohárové jsou tradičně kočovní kováři. Britští kolonizátoři je považovali za tuláky a zločince a toto přetrvává dodnes. Ve skutečnosti jsou to pracovití a mírumilovní lidé. Mají omezený přístup ke vzdělání, zdravotní péči a jsou vystaveni nebezpečí. Jsou hinduisté. Nyní čelí výzvě, jak si najít v moderní společnosti uplatnění.

Všechny obrázky jsou chráněny licenčními právy

A girl Gadulya smiles at travelers who photograph her in the countryside around Fatehpur ID: 1163601505, Author: Steve Barze- Shutterstock.com

Indian Blacksmith Working On The Streets at Jaisalmer city Rajasthan India, ID: 663101551, Author: bodom

©Graphic Design: Daniel Jurco